Leukémie u morčat
Jedním z nejčastěji se vyskytujících nádorů u morčat bývá lymfosarkom, jehož původcem je retrovirus typu C.
Postižená zvířata mívají nekvalitní, zhrublou srst s větším zastoupením lupů (nemusí být pravidlem), hubnou, jsou častěji nemocná a mají často zvětšené mízní uzliny. Najdeme je jako bouličky pod kůží, které jsou volně pohyblivé a nebolestivé. Dobře se hledají podčelistní mízní uzliny, které se nachází na spodní části přechodu krku a hlavy, u zadních oblouků dolních čelistí. Za normálních okolností jsou u dospělého morčete velikosti malé fazolky, při leukémii jsou výrazně větší. Zvětšené mízní uzliny, ale nemusí signalizovat pouze nádorový proces, ale může se jednat o pouhé fyziologické zvětšení díky právě probíhající infekci v organismu nebo příčinou větší velikosti může být absces (cervikální lymfadenitida). K rozlišení o jaký proces se jedná, použijeme aspiraci obsahu bouličky, příp. i biopsii (vyjmutí části nebo celého útvaru) s následným provedením histologického vyšetření. Lze také odebrat krev a stanovit počet leukocytů, který při leukémii vykazuje výrazné překročení normálních hodnot (25 - 50 x 10 9/l, fyziologická hodnota je 7,6 - 11,5 x 10 9/l).
Při potvrzení leukémie je prognóza špatná. Můžeme použít chemoterapii (prednisolon 2mg/kg 1x denně), ale většinou jen prodloužíme život o pár týdnů, proto se doporučuje euthanazie.
Zoonózy
Zoonózy jsou onemocnění přenosná mezi zvířaty a člověkem. Na výskyt zoonotických agens v lidské populaci má vliv životní úroveň a s ní související hygiena. V České republice mají aktuální význam pouze některé parazitózy, bakteriální infekce a dermatofytózy. Zásadní význam mají infekce dermatofytními houbami, zejména plísní Microsporum canis a Trichophyton mentagrophytes, kde riziko přenosu z morčat na člena domácnosti dosahuje až 60%. Mezi nejzávažnější parazitózy patří svrab, dravčíkovitost, příp. blechy, giardióza, krayptosporidióza, aj. Sporadicky mohou být zdrojem infekce člověka salmonelóza, kampylobakterióza.
Dermatofytóza se v našich podmínkách vyznačuje největším zoonotickým potenciálem. Až 35% dlouhosrstých morčat patří mezi nosiče bez příznaků. Pokud se v domácnosti vyskytuje infekce, existuje 30 - 60% riziko infekce některého člena domácnosti. Vůči infekci jsou více vnímavé malé děti a jedinci s narušeným imunitním systémem. Nejrozšířenější infekcí člověka je Trichophytum rubrum. Je však do té míry specializován na člověka, že se na morčata nepřenáší.
Z povrchových parazitóz jsou to nemoci vyvolané zákožkami. Sarkoptový svrab postihuje až 60% členů domácnosti a je charakterizován svědivými pupínky, které se objevují na trupu několik hodin po napadení. Vývoj zákožek se však omezuje na 1 - 2 generace a na člověku přetrvávají pouze v případě, že dochází k opakovanému kontaktu s postiženým zvířetem. Změny u člověka spontánně vymizí do 4 týdnů po vyléčení zvířete nebo přerušením kontaktu.
Dravčíkovitost (Cheyletielóza) je stále častěji se vyskytující parazitózou postihující především mláďata, pocházející z hromadného chovu, obchodu se zvířaty. K přechodnému napadení člověka dochází ve 20 - 40%. Způsobuje svědivé načervenalé skvrnky a pupínky.
Giardióza (Giardia intestinalis) se vyskytuje u domácích zvířat a postihuje rovněž člověka. Nachází se v tenkém střevě v aktivní formě. Z těchto aktivních parazitů se formují cysty, které jsou vylučovány a kontaminují okolí, vodu a potravu.
Kryptosporidióza se objevuje sporadicky. problematika kryptosporidiózy člověka je aktuální zejména u pacientů s AIDS či jinak narušenou imunitou a pro děti do 3 let. U zdravého člověka proběhne neznatelně nebo ve formě několikadenních průjmů.
Borelióza a klíšťová encefalitida nepředstavují nebezpečí přímo od zvířete, ale od přisátých infikovaných klíšťat. Proto při jejich odstraňování je vhodné použít speciální kleštičky na vyjmutí klíšťat, elektrikářský krokodýlek nebo jiný nástroj a odstraněné klíště nerozmačkávat rukou.
Důležité je také zmínit možnost alergické reakce na morčecí srst, šupinky kůže, výměšky, aj. Postihují především děti, ale mohou se objevit i u dospělých.
Přenos onemocnění z člověka na morče je spíše vzácností. Většinou se jedná jen o shodu náhod a především podobné prostředí (prašnost, vlhkost vzduchu, teplota, aj.), ve kterých majitel a jeho morče žije. Velké množství původců onemocnění př. viry, je specifických pro určitý druh, např. virus způsobující chřipku nebo nachlazení u člověka morče neinfikuje. Člověk však může své morče nakazit spíše bakteriální infekcí, která nabývá tak specifická, př. salmonelózou, bakteriálními záněty plic, atd.