autor: David

Moc sem si přál zvířátko nejlépe nějaké malé.Rozhodli jsme se že si koupíme morče. V té době mi bylo asi 6.Přijel sem ze školky v přírodě a doma mě čekalo překvapení. Rodiče koupili hnědého asi 2.měsíčního samečka,který byl celý hnědý.Pojmenovali jsme ho Oříšek. Oříšek byl moc hodný a hned se ochočil a dokonce když si ho mamka vzala ulehl na ni a usnul. Když Oříškovi bylo něco přes rok já sem začal chodit do školy a mamka opět do práce a tak byl Oříšek celé dopoledne sám doma.Bylo mu smutno.Rozhodili jsme se že si koupíme další morčátko. Měl sem narozeniny a tak sem dostal černou samičku,která byla asi už 4 roky stará(byla ze zverimexu, tak to ve zverimexu odhadli) a pojmenovali jsme ji Borovička.Borovička bohužel nebyla ochočená a bála se na nás.Poté měla mladé.Při posledním porodu to nějak nezvládla a narodila se jí 2 mláďata,ale byla už mrtvá.Ona sama pár dní na to zemřela.A tak byl Oříšek zase sám. Koupili jsme proto bílo/černou samičku také ze zverimexu a pojmenovali jsme ji Holubička.Holubičce byly skoro 2 roky.Holubička reagovala pískáním vždy na šustění pytlíku,protože věděla že bude něco na zub.Jednou sem šel kolem zverimexu a zalíbila se mi oranžová(říká se té barvě myslím červená-krémová ani buff barva to však nebyla) samička.Koupil sem si ji. Oříšek i Holubička ji přijmuli.Meruňka byla dobré povahy,snadno se ochočila a později jako Holubička se naučila vždy reagovat pískáním na šustění pytlíku.

To je příběh o mých 4 morčátkách,ale bohužel tu není již s námi ani jedno.
Na všechny strašně rád vzpomínám a všechny byli úžasné.