autor: Iva

Kvído je můj morčáček. Narodil se v dubnu 2001 a byl mezi šesti dalšími miminky, takže byl dost malý. Když jsem se na maličké byla u kámošky podívat, morčata mi učarovaly a od té doby jsem mamku mořila, abych si jedno mohla nechat. Po třech týdnech už je pomalu začínali rozdávat a brzy už měli jen tři a jejich rodiče-Betynu a Filipa. To už se mamka dala ukecat a vypravily jsme se na výběr morčátka. Mamce se líbilo jedno hladké, béžovo-bílé, ale mě přišlo moc plaché. Pak jsme ještě uvažovaly nad druhým hnědo-černým, rozetovým, ale to pořád kousalo do prstů a bála jsem se aby mu to nezůstalo. Tak jsme se nakonec rozhodly pro třetí. Mělo béžovo-bílo-černou barvu, rozetové a na čele roztomilou rozetku. Přinesly jsme si ho domů. Zpočátku žil v papírové krabici, později jsme mu pořídili klec. Pojmenovala jsem ho Kvído, protože pořád něco brblal, krundal, vrzal a kvikal. Zanedlouho měla Betyna a Filip ještě jenou mladé a pak Filip umřel a aby se Betyně nestýskalo, tak jí pořídili kamarádku Lauru. Byla jen o něco mladší než Kvído a tak se nám po dlouhém smlouvání podařilo je připustit a pak se Laurince 1. listopadu narodily dvě morčečí miminka, které jsme pojmenovaly Veggy a Meggy. Později musely do zverimexu. Kvído na Lauru dlouho vzpomínal a byl smutný, ale později na ni ppozapoměl a zase se radoval ze života. Každé léto ho chodím pást na zahradu. To se mu vždycky líbí a pobíhá ppo zahradě a uškubává trávu. Naučila jsem ho i chodit za mnou. Ono to zase tak moc velký učení nebylo, protože morčata mají chůzi v husím pochodu vrozenou. V zimě ale ven nemůže, to dá rozum, tak ho aspoň nechávám proběhnout po domě, ale jen po horním patře, protože dole máme psa a to by nedopadlo dobře. Kvído kraluje koupelně, chodbě a mému pokoji a je rád že se může proběhnout. Naučila jsem ho, že když ho přestane bavit pobíhat po koupelně, tak projde dveřmi od koupelny, přeběhne chodbu a můj pokoj a tam počká pod svojí klecí až ho vyzvednu. Má klec na takové skříňce, kam nevyskočí, ať se snaží jak se snaží. (Na fotce zrovna sprintuje přes pokoj ke své kleci ) Jinak Kvída beru i na různé akce. Třeba když jsem o něm měla ve škole referát, nebo jsme měli ,,Den Země", kam si můžeme přinést svoje zvířátka, taky ho beru někdy na kroužky, když máme volný program, aby se ukázal. Už si na cestování v krabici zvykl, ale nejraději je doma ve své kleci. Také miluje, když si ho někdo vezme na klín a hladí ho a drbe. To se pak rozvalí a blahem vrní... Je to takový mazel. Opravdu ho mám moc ráda a chtěla bych mu dopřát i společnost nějakého jiného morčátka, aby měl kamaráda nebo kamarádku. Ale to je ještě daleko... Tak to je o Kvídovi asi všechno a zase o něm třeba něco napíšu. Všechny milovníky morčátek zdraví Iva a Kvído!!!