autor: Kristýna Soukupová

Hrozně moc jsem chtěla psa, ale nemohla jsem ho mít, protože máma je alergická. Tak jsem si vyškemrala králíčka. Bohužel byl nemocný a po roce umřel. Potom jsem měla myš, ale utekla. Nakonec mě napadlo morče. Slíbila jsem mamce, že se o něj budu starat a máma nakonec svolila. Tak nastal ten den a já se nemohla dočkat. Nejdřív ale šla máma nakoupit a já čekala doma. Najednou zazvoněl telefon. Byla to máma a říkala že má pro mě překvapení. Hned jsem věděla co to bude a s bráchou jsme běželi naproti. Máma přivezla to nejúžasnější morče jaké existuje! Byla to samička a pojmenovali jsme jí Vikča. Ale Vikče bylo smutno a můj brácha (Honza) mi ji začínal závidět a tak jsme pořídili Vločku. Všechno bylo perfektní. Jednou jsem si všimla že Vločka má dvě boule na bocích. Také cecíky jí zduřely a tloustla. Byla březí. Zjistili jsme, protože ve zverimexu byla se samečkama, a tak se to vysvětlilo. Po měsíci ztloustla za den 10 gramů a po pár dnech se to stalo. Jako obvykle jsem se probudila a šla jsem na snídani. Jdu kolem klece a letmo pohlédnu do ní. Nadskočila jsem když jsem spatřila že z Vločky koukají dva cizí zadečky a na podestýlce je krev. Hned jsem zavolala ostatní členy rodiny a začali jsme je pozorovat. Bylo to úžasné. Malí se pokoušeli o první krůčky, ale moc se jim to nedařilo. Vločka vypadala, že je v pořádku a odpočívala. Vikča se vyznamenala, protože hlídala prcky, aby si Vločka mohla odpočinout. Po prvním dni jejich života jsme si je poprvé pochovali a zjistili jsme že máme kluka a holčičku. Pojmenovali jsme je Kulíšek a Fanynka. Kulíšek byl trochu větší než Fanynka, byl bílo - hnědý stelně jako Fanynka, ale Fanynka měla na čele bílí pruh. A jak miminka rostla musel Kulíšek pryč.Dala jsem ho jedné kamarádce a Fanynku jsme si nechali.