Základních rozdílů mezi šlechtěným a "obyčejným" (ačkoliv toto slovo nerada používám u morčat, která pochází ze zverimexů nebo nečistokrevných chovů, pojmenovávám je tak pro jejich jiné znaky ve stavbě těla, barvy, plemena, ... důležité je si uvědomit, že obyčejný není žádné zvířátko) a šlechtěným morčátkem se všimne i lajk. Ale jak přesně by mělo vypadat? Jakou by mělo mít stavbu těla? To jsou otázky, na které se teď pokusíme odpovědět. Dole na obrázcích (modelkami byly Bubuška a Kiki) jsou stručně naznačeny základní rozdíly. Pokud chceme časem docílit šlechtitelskou prací výstavního jedince, měli bychom se také zabývat stavbou těla. Nic se ale nemá přehánět, a tak například není vhodné usilovat o extrémně kulatou hlavičku, ačkoliv se na výstavách taková cení, může způsobovat nemalé potíže - dýchací potíže, rýma, špatně posazené zuby, ... Takže, všeho s mírou. Raději zdravého mazlíčka s delším čumáčkem, než-li výstavního jedince se zdravotními problémy.

STAVBA TĚLA
Stavba těla je kompaktní, zaoblená a silná. Záď se často potýká s vadami, jako je spáditá záď, sražená záď a sedlovitý hřbet. Spáditá záď bychom mohli nazvat jako morče bez zadečku :-). Od pomyslného prostředka těla se svažuje pomale směrem dolů. Sražená záď je přesný opak. Od prostřed těla se táhnou záda rovně až k zadečku, kde je kolmě sražená dolů, jako do pravého úhlu. Sedlovitý hřbet se vyznačuje tím, že uprostřed zad, za rameny vznikne jakási prohlubenina. Stavba je výraznější u krátkosrstých morčat, ale dobře nahmatat jde i u dlouhosrstých.

HLAVA
Jak jsem již v úvodu naznačila, měla by být kulatá, kompaktní, široká a krátká. Špička nosu by měla být pěkně zaoblená, nešpičatá. K celkovému dojmu by neměly scházet licousy - delší srst po stranách hlavičky. Čím delší a hustší, tím lepší. Samozřejmě se vyskytují pouze u dlouhosrstých morčat. Opticky hlavu zkracují a krátí. Bohužel se v poslední době setkáváme s mláďaty, která mají extrémně kulatou hlavu, která s sebou nese zdravotní obtíže: špatné dýchání, rýma, špatně posazené zuby, ... Ale i vady exteriéru, jako je náhlé vyskytnutí vírku v srsti a podobně. Např. v Německu už se hlavička nevyžaduje tak krátká a dobře se hodnotí i mírně protáhlejší.

OČI
Oči jsou velké a mírně vystouplé. Obě mají být co do velikosti stejné a posazené ve stejné úrovni na bocích hlavy. U některých zbarvení se může stát, že je každé oko jinak barevné, což je nežádoucí. Dále pak, že je jedno oko větší než druhé. Je to ale obvykle věc světla, pohledu a také, jestli morčátko zrovna jedno oko nepřivírá. Docela častým problémem u starších morčat bývá tzv. tučné oko (obrázek vpravo). Jde o tukový lalůček pod okem. Jestliže není vidět, je schovaný pod víčkem, nemělo by se to považovat za vadu. Pokud je však spodní víčko povislé a lalůček je vidět, vada to je. Nutno podotknout, že morčeti to v ničem nevadí. Dalšími vadami očí může být poranění, zákal, zapadlost, ale také vchlípená víčka (víčka jakoby stočená dovnitř oka, jestliže se to objeví u mláděte, lze to pomocí léčby alespoň částečně nebo zcela upravit).

UŠI
Asi nejzákladnější a nejvýraznější je klopení oušek směrem dolů. Většina "obyčejných" morčátek mají ouška posazená kolmo k hlavě a trčí vzhůru. Taková ouška standard nazývá "krysí". U takových se většinou objeví i šikmější oko, ale není to pravidlem. Některá morčata mají uši posazená tak, že jim jakoby trčí do stran. Je to vidět hlavně pohledem zepředu. A nakonec žádané ucho je takové, které volně spadá k hlavičce, pokud ho prsty "vrátíme" do strmé pozice, mělo by spadnou dolů. Tvar ouška je ozdoben vlnou uprostřed. Posazení je též důležité - mírně šikmé, ne rovné. Ouška jsou velká, jemná, mírně porostlá chloupky, okraje jsou hladké, neroztřepené (některá morčata mají na oušku "úraz" po aplikaci plomby, které se dříve užívali, takové poškození se nehodnotí jako chyba, ovšem natrhnutí ouška jiným morčetem je něco jiného) a bez zálomků. Zálomky - na obrázku vpravo - se u nás objevily až v poslední době, dřív se tolik nevyskytovaly. Je to vlastně ohyb na kraji ouška. Je nežádoucí a neví se přesně, jak se dědí. Morče s jedním zálomkem je možno vystavovat s odepřením jednoho bodu, dva zálomky jsou na diskvalifikaci. S takovými morčaty je lepší nechovat, aby se vada nepřenášela dál a dál.

ZUBY
Morče má vepředu tlamičky umístěny dva větší přední zuby, tzv. hlodáky. Ty nesmí přesahovat a znemožňovat tak morčeti přísun potravy. Také špatné posazení je velkou vadou - předkus nebo podkus (s morčaty s takovou vadou by se nemělo dále počítat v chovu) je hrubá vada. Zuby jsou čistě bílé, bez nečistot. Morče má ještě čtyři další zoubky a jimi jsou daleko posazené stoličky. Ty však nejsou bez veterinárního vyšetření vidět.

NOHY
Přední nohy jsou opatřeny čtyřmi a zadní třemi drápky. Vadou v některém z vrhu může být nadpočetný nebo nedostatečný výskyt prstů (pokud je prst jen visící kůže, lze ho odstranit, pro jistotu je lepší si zajít na poradu s veterinářem). Drápky jsou ostříhané jen kousek nad nervem (u tmavých morčat nerv není vidět, takže je lepší stříhat častěji jenom špičky). Délka drápku je individuální. Častým problémem je stáčení prstů na stranu. Předejít tomu můžeme pravidelným zastřiháváním. Někdy jde však o přirozený proces a i přes stříhání se drápky, někdy i prsty stočí. Morčeti to v ničem nevadí, akorát na výstavě mu to uškodí. Pokud jsou stočené víc jak 2 prsty, může být morče diskvalifikováno. Nohy by měly dobře stát na zemi, všechny drápky doléhají na podložku.

POROVNÁNÍ SE ŠLECHTĚNÝM MORČETEM