autor: Iva a Klára

Jednou, když už končila škola, jsme se rozhodli, že uděláme našim morčátkům svatbu. Klára se ptala doma, jestli bych k nim Kvída mohla vzít. (O svatbě radši nic neříkala, protože by to vypadalo trochu trhle. Konec konců, svatba může být třeba na záchodě...) Nejdřív to vypadalo nadějně, ale když už jsme natiskli oznámení a končil školní rok, si to nějak rozmysleli a Kvído k Machovým nemohl. :-( Ale my se bez boje jen tak nevzdáme. Svatbu jsme naplánovali, tak taky bude! Pár dní před svatbou jsme začali šít šaty. Já jsem začala šaty na svědkyni- maminku ženicha Kvída a spolubydlící nevěsty Laury-Betynu. Klára se pustila do ,,spodního prádla" což byly malé kalhotky které jsme pak stejně nepoužili... Bylo 8.července a byl to všední den, takže rodiče byli z cesty. Teď bylo třeba zabavit majitelku nevěsty Laury-Klářinu sestru Veroniku. Ráno jsem se dopravila i s Kvídem ke Kláře. Schovali jsme ho a zamkli, aby ho Veronika neobjevila. Dělali jsme jakoby nic, ale měli jsme dost naspěch. Já jsem šila šatečky na Lauru a Klára sáčko na Kvída. Potom jsme jim šaty vyzkoušeli. Byly to jen takové symbolické přehozy, ale vypadaly jako šaty na opravdickou svatbu. Potřebovali jsme ale ještě jednoho svědka. Kláru napadl bezva nápad- svědkyně může být želva Elza. Klára jí udělala mašli a ovázala ji okolo krunýře. Ale Veronika byla pořád doma a vrtalo nám hlavou, jak ji vystrnadíme. Schovali jsme klec s Kvídem do obýváku a zamaskovaly jsme ji. Bylo načase, protože Veronika přišla zrovna na oběd. Ohřáli jsme si pizzu. Potom nám Veronika k naší velké radosti zdělila, že jde do knihovny. Trvalo jí to strašně dlouho, než se najedla. Potom nám ale došlo, že má oblečení v obýváku, kde je také Kvído. Naštěstí Klára klec položila vedle gauče a ještě přikryla polštářem, a tak byl Kvído v bezpečí. Veronika se oblékla a vyšla. Dělali jsme jakoby nic, ale jakmile dole bouchly dveře, vyřítili jsme se do obýváku, vzali jsme Kvída z chodby jsme vzali Lauru a Betynu a z kuchyně
želvu. Mysleli jsme, že nám morčata budou utíkat a želva bude v klidu, ale bylo to přesně naopak. Elza byla každou chvíli pryč a my jsme ji museli hledat. Morčata ukázněně čelali, až je oblékneme a chovali se úplně vzorně. Jenom Elza chvilku nebyla na jednom místě-pořád prchala. Konečně bylo včechno hotovo. My už jsme také byly přichystané. Vzala jsem si foťák a vyfotila jsem je pěkně pohromadě. Elzu jsme musely těsně před stiskem
spouště držet, protože by jinak z obrázku utekla. Potom jsem řekla obřad a Klára fotila. Potom jsme je chtěli vypustit, jako že budou tančit po svém, ale Elza se nám pokadila přímo uprostřed kuchyně a tak jsme musely utírat a čistit podlahu. Kdo má doma želvu, určitě ví jak to smrdí když se pokadí. Potom jsme morčatům svlékli hábity a dali jsme je na své místo. potom jsme Kvída zase odnesli domů. Byl celý rozrušený, protože se poprvé setkal s
jinými morčaty. Byl docela smutný, když se musel rozloučit se svou manželkou. Musíme uspořádat nějaké setkání, aby se zase shledali...