autor: Iva

Dneska byl ten už od února očekávaný den, Den Země. Škola ho pořádá každý rok. Kdokoliv z druhého stupně si tam může přinést své zvíře, nebo vymyslet soutěž. Vše to bylo pro děti ze školek a prvních, druhých a třetích tříd. Já a Klára jsme si tento den samozřejmě nenechali uniknout a přihlásili jsme se s tím, že s sebou bereme morčata. Potom se k nám ještě připojila Kristýna a ta sebou vzala Katku, takže jsme nakonec byli ve čtyřech. Kristýna si vzala soutěže a Katka vzala svého psa Kendyho. No a pak už bylo konečně 22. dubna, ale protože byla zima, odložilo se to přes týden na 29.4. Ráno jsem se vzbudila už v pět, protože jsem se už nemohla dočkat. Potom už jsem neusnula a tak jsem si šla připravovat věci. Napadlo mě, že bych mohla Kvída vykoupat, aby byl hezky čistý. To jsem taky uskutečnila a pořádně jsem ho vykoupala. Když jsem ho vysušila, tak mohl ještě jít do klece, aby se trochu vyspal a taky vyčůral na cestu. Mezi tím jsem mu připravovala krabici od bot. Vystlala jsem ji hoblinami a do víka jsem udělala dírky na dýchání. Dala jsem mu tam taky trávu, aby hned nechtěl pryč. S mým balením už to nebylo tak složité, protože jsem skoro všechno připravila už předem. Měla jsem na zádech batoh s jídlem a Kvídovou přenoskou a soutěžemi. (Nakonec jsem taky jednu udělala.) Do ruky jsem čapla obří tašku a do ní jsem nacpala deku, karimatku a igelit. Měli jsme to všechno bezvadně promyšlené. Potom jsem se šla nasnídat a připravit něco Kvídovi a mě k jídlu. A pak jsem se začala nudit. Taťka řekl, že mě v půl osmé vyzvedne a sveze mě k DDM (Dům dětí a mládeže). Měla jsem ještě spoustu času a tak jsem hrála na počítači hry, koukala jsem se na televizi a nudila jsem se. Konečně bylo půl a taťka přijel s autem a já jsem si naložila batoh, tašku a Kvída a jelo se. Bylo to jen kousek a tak jsme tam byli za chvilku. Vzala jsem si zavazadla a šla jsem si najít místečko. Potkala jsem tam tak Klářinu sestru Veroniku, která měla Kvídovu manželku Lauru. Chvíli jsme kecali, když konečně dorazila Klára a Kristýna. Začali jsme rozkládat naše věci. Nejdřív jsme na trávu položili můj igelit, na něj mojí starou deku a navrch karimatky a ještě jednu deku. Navrch jsme se uvelebili my a začali jsme rozkládat naše věci. Kvído si hrál s Betynou a my jsme čekali na děti. Místo nich ale přišla Katka se svým psem. Mysleli jsme, že nebudeme moct dát morčata a psa dohromady, ale Kendy na ně neštěkal, ani nekousal a jen se na ně koukal a chtěl je olíznout. To si ale Betyna ani Kvído nenechali líbit a s krundáním utíkali. Pak už začaly chodit děti a my jsme se ani nezastavili. Jen jsme ukazovali jaké máme soutěže a dávali jsme dětem ceny. Dělali jsme na morčata tak trochu reklamu a každému dítěti jsme dali cedulku na které bylo něco o morčatech (Dělaly jsme je ve škole pod lavicí). Pak se nával dětí trochu zmírnil a my jsme se věnovali morčatům. Potom začali chodit po skupinkách s učitelkami školky a těm jsme zase vyprávěli o morčatech. K poledni se do nás opřelo sluníčko a tak jsme rozložili deštníky jako slunečníky a pod nimi jsme nechaly pást morčata. Potom už nikdo nechodil a tak jsme začali balit. Pak pro mě přijel taťka a svezli jsme sebou i Kláru. Doma jsem Kvída dala do klece. Byl tak šťastný, že je zase doma. Natáhnul se do známého prostředí a usnul.